Válečná léta – ČÁST 2. - Jan & Józef Kluzovi, Maria Dąbrowska, por.Władysław Bajan

V polovině srpna 1944 r. byl uskutečněn nad územím Lomné sovětský výsadek. Část skupiny seskočila na „Dziurawym“ pod Kozubovou a část u železniční trati v Mostech u Jablunkova v místě zvaném „Mikówka“. Jednomu parašitustovi se neotevřel padák, zahynul při pádu do místního lomu. Zbývajících pět parašutistů se nemohlo dočkat příchodu kolegy a proto se přesunula směrem k lesům pod Girovou. Mladá telegrafistka Maria Dąbrowska se při zeskoku lehce zranila, měla zvrtnutý kotník a proto ji museli nést. Protože začlo svítat, ukryli se v lánu pšenice, kde se rozhodli přečkat den a připravit plán další akce. Velitelem byl poručík Wladysław Bajan, pocházel z Krakowa a byl bratrem známého polského letce Jerzego Bajana. Maria Dąbrowska byla z Varšavy, zbývající členové skupiny byli Rusové. 

Všichni byli mladými lidmi, nejstaršímu bylo 23 let,Maria měla 18.

Když se radili nad dalším postupem, pomohla jim nečekaná náhoda. Kolem pole procházel mládenec Janek Kluz, který přijel do Mostů z nucených prací na dovolenou navštívit rodiče. Tohoto rána se vybral na houby a když procházel kolem pole s pšenicí, skupina vysádkářů ho zajala. Když se přesvědčili, že Janek je na jejich straně, poprosili ho, aby jim pomohl spojit se s druhou skupinou. Jankovi byli mladí lidé  velmi sympatičtí, rozhodl se proto, že se k ním přidá a spátky do Německa se již nevrátí. 

Druhý den se vrátil domů a přesvědčil svého bratra Josefa, aby se k nim přidal také. Oba bratři si rozdělili úkoly. Josef za německé peníze, které měl por. Bajan obstarával proviant a Janek ho nosil skupině. Po deseti dnech se rozhodli změnit ukrýt, přešli údolím Mostů směrem do hlubokých lesů pod Skalkou.  Por. Bojan se snažil najít členy druhé skupiny avšak marně, v okolí Skalky a Velkého Polomu je nenašli, proto se rozhodli přemístit na druhou stranu údolí Lomné do oblasti Kamienitého a pod Kuzubovou.  Vyrazili kolem 21 hod., průvodci byli Janek s Jozefem. Vedli je Jestřábským údolím až na Smołków pod Úplazem a pak dolů dnešní sjezdovkou Armáda až k hlavní cestě, která vede do Horní Lomné.   Por. Bajan s Jozefem Kluzem přešli silnici a na její pravé straně se ukryli za vysokými stromy. Všimli si, že několik desítek metrů před nimi je skupina několika osob, která se rychle snažila ukrýt. Por. Bajan se rozhodl zjistit, kdo to je a Jozefovi přikázal ať počká na zbytek oddílu. Za několik málo okamžiků se ozval výkřik a v obrovském zmatku začla přestřelka. 

Maria byla postřelena skrz radiostanici do zad, ostatní ji přenesli přes řeku a průdkým svahem k Szaniecznému vrchu. Tam Marii ošetřili. Zranění bylo vážné, měla prostřelené plíce. Převoz k doktorovi nepřipadal do úvahy, sami žádné léky ani zkušenosti jak takové zranění ošetřit neměli. Marie umírá ve velkých bolestech 4 dny, pohřbili ji v mělkém hrobě u potoka pod Główczynem. Došli jim zásoby a tak Jozef navštěvuje zpřízněného gazdu Hawliczka na Kamienitém, který je zásobuje jídlem . Tam také získává informaci, že por. Bajan byl při přestřelce zastřelen a pro výstrahu bylo jeho tělo celý den vystaveno opřené o strom u hlavní cesty. Večer byl pohřben pár metru dál. Hrob vykopali Andzrzej Ligocki a kovář Paweł Martynek.

Aktivita gestapa v Lomné narůsta a proto skupina rezignuje na spojení se zbytkem výsadku a opouští Lomnou. Jdou kolem viaduktu přes Skalku až k domu Kluzových, kde stráví noc a ráno s čerstvými potravinami i oblečením pokračuje pres Jaworzynku do Čierného a následně až do Staré Bystrice, kde dorazilí 19.9.1944. Tam se připojují k oddílu „Wpierjod" pplk. Morskoja a bojují v něm až do konce války.

Bratři Kluzové se domů vrátí živí a zdraví 3.5.1945

Zdroj: Z opowiadania Józefa Kluza