Salajka, historie stavby kostela - Pojmenování Salajka bývá často

Pojmenování Salajka bývá často užíváno jako alternativní název Horní Lomné. Slovem salajka se dříve označovala potaš, bílý prášek na bázi uhličitanu draselného, který se užíval ve sklářském či chemickém průmyslu a vyráběl se z dřevěného popela. Vznikal také v Lomné (pozdější Horní) spalováním méně kvalitního dřeva, které bylo stahováno z okolních svahů. Jak vyplývá z archivu Těšínské komory, takové místo zpracování dřeva se nacházelo v dnešní Horní Lomné poblíž nynějšího penzionu U studánky. 
V Salajce tehdy nebylo žádné osídlení a nemohlo se tedy jednat o osadu. Teprve později tu vznikla pastvina pro krávy a hájenka, na jejímž místě je dnes sídlo Obecního úřadu Horní Lomná. Traduje se, že kříž na Salajce byl postaven v roce 1833. Jan Korzenny junior však uvádí, že kříž postavili obyvatelé Přelače již v roce 1823 a shromažďovali se pak u něj k bohoslužbám. Když v roce 1836 řádila v Jablunkově cholera, vydali se bezradní obyvatelé Jablunkova k lomňanskému kříži a prosili tu Boha o pomoc. 
Toho dne zemřel prý poslední nemocný a cholera ustala. Od té doby se Horní Lomná stala mimořádně navštěvovaným poutním místem a přicházela sem také procesí z blízkých i vzdálenějších míst a přes sedlo Klín i ze Slovenska.

K postavení kříže se váže několik legend. Jedna je i o zázračném uzdravení dívky, která z posledních sil došla ke studánce, jejíž voda jí navrátila sílu a krásu. Na památku tohoto kouzla měl být pak na tomto místě postaven kříž. S poutěmi byly tehdy svázány bohoslužby, které se konaly na blízké louce. Jejich účastníci si přáli, aby pro tyto příležitostné obřady byla poblíž kříže postavena alespoň skromná kaple. Místní obyvatelé navíc museli navštěvovat kostel v Jablunkově, což bylo zvláště v zimním období velmi náročné, a proto se o kapli rovněž zasazovali. V 60. letech 19. století upořádali sbírku na stavbu kaple či kostela a o zdejší kostel poté usilovala i církev. První stavební plány kostela v Horní Lomné vypracoval vídeňský stavitel Max Schweda. Lidé však byli udivení, že je v nich kostel situován na místo, kde stojí zázračný kříž.

Přípravné práce přesto započaly, během nich však přišla z Vídně zpráva, že Max Schweda ve věku 37 let náhle zemřel. Lidé si vyprávěli, že to byl Boží trest, neboť kříž, který stojí na svatém místě, by musel být kvůli jeho projektu odstraněn. Poté byly i vzhledem k dalším překážkám přípravy na stavbu kostela téměř na dalších deset let přerušeny. Velkou  měrou se o oprášení myšlenky stavby zasloužil i Ferdinand Rzehaczek, který tou dobou učil ve zdejší škole. Další stavební projekt připravil architekt Albín Prokop. Zdál se být promyšlenější a kostel i fara v něm byly situovány mnohem lépe. Na menším pahorku v samém středu obce byl tedy postaven kostelík v neogotickém slohu, jehož slavnostní otevření se uskutečnilo dne 12. června 1896; zázračný kříž tak nakonec přece jen zůstal na původním místě.

Zdroj: Irena Cicha, Třinecký hutník 31.7.2013