Prales Mionší - První územní ochrana pralesa Mionší se datuje již od roku...

První územní ochrana pralesa Mionší se datuje již od roku 1922. Úředně byla částečná rezervace „Polesí Dolní Lomná“ zřízena Výnosem Ministerstva školství a národní osvěty čj. 143.547, o ochraně přírodních památek ze dne 31. 12. 1933 na ploše 95,05 ha. Předmětem ochrany byly pralesovité porosty buku, jedle, smrku a javoru ve stáří od 130 do 270 let. Definované ochranné podmínky a stanovení výměry shodné se současnou NPR obsahuje výnos z roku 1954 o státní přírodní rezervaci Mionší, přehlášeno výnosem č. 14.200/88-SÚOP Ministerstva kultury ČSR ze dne 29. 11. 1988.

 Původ názvu lze nejspíše chápat jako nářeční protějšek českého „menší”, tedy menší mezi ostatními lesy. Odbyt dříví z tohoto značně odlehlého polesí byl špatný, a to nám dnes vysvětluje, proč se prales Mionší uchránil před ničivou těžbou dřeva. Jako součást těšínského panství střídal prales Mionší často své vlastníky. V roce 1895 se stal majitelem celé oblasti, k níž les náležel, Bedřich Habsburský, známý zde více pod přízviskem „markýz Gero”. V roce 1904 si nechal arcivévoda vystavět v krásném prostředí loveckou chatu, v níž trávil volné chvíle při lovu tetřevů a jelenů, na nějž se vydával koňmo po úzké lesní cestě. Tento přírodní klenot slezské části Moravskoslezských Beskyd stojí v srdci povodí říčky Lomné, na horském hřebeni obklopeném věncem táhlých zalesněných 1000 metrů vysokých hřbetů.

V minulosti, kdy údolím Lomné vedla prašná cesta a dřevo z hor se přibližovalo jen po bědných stezkách a po vodě. Doprava dřeva z odlehlých míst byla více

než obtížná. V odlehlých koutech se zpracovávalo dřevo přímo na místě, většinou jen na palivové dříví. Díky salašnickému chovu dobytka, lesy a paseky trpěly nadměrnou pastvou.

Na počátku 18. století byly již rozsáhlé plochy lesů zcela zničené. Většinu svahů pokrývaly řídké křovinaté lesy a samovolně zarůstající paseky, mezi nimiž stály zbytky původních pralesů. V polovině 18. století přišla po vydání tereziánského patentu změna, v lesích se začalo cílevědomě hospodařit a zničené lesy uměle obnovovat. Nově zakládané lesy většinou vznikaly výsadbou smrku namísto původního buku, jedle a dalších dřevin. Beskydy tehdy ztratily svou původní tvář a získaly zcela novou podobu, která přetrvává do dnešních dnů.