Bílý dům na Salajce - Když se Jan Kohut z Přelači vracel 1. prosince 1887 z Jablunkova do...

Když se Jan Kohut z Přelači vracel 1. prosince 1887 z Jablunkova do Vrch-Lomné, všiml si, že z šindelové střechy nové, postavené v roce 1883 za 3000 rýnských ,dřevěné školy na Salájce vychází dým a jazyky ohně. Bylo právě 6 hodin večer. Jan Kohut ihned varoval obyvatelé školy, kde se v té době konala zkouška dechového orchestru pod taktovkou prvního učitele na Salajce Ferdynanda Rzehaczka. Požár se nepodařilo uhasit, protože škola stála na osamělém místě a nebylo k dispozici žádné hasičské náčiní ani voda. Škola shořela úplně a s ní celý školní inventář a majetek chudého učitele. Vídeňská pojišťovací společnost vyplatila plnou pojstku 1 402 rýnských a učiteli, který byl nucen přestěhovat se do školy na „Rzece“ v Dolní Lomné, 400 rýnských.

Avšak už v následujícím roce tvrdohlaví Vrch- Lomňané začali stavět novou, tentokrát  zděnou školu,pod vedením Pawła Stańka ze Střítěže. Postavili ji svépomoci na stejném místě v krátké době za 8 000 rýnských. Vrch – Lomňané byli právem na školu pyšní. Rok 1888 byl významný: první zděná budova v Horní Lomné, kterou horalé nazývali „Bílý dům“. Konec školních problémů horalů. Do roku 1870 všechny děti z Vrch- Lomné a Přelači návštěvovaly jednotřídní školu na „Matyszczynej Łące“ v Dolní Lomné, která byla společna pro všechny děti z obou Lomných. Povinná školní docházka byla tehdy aktuální pro 220 děti. Ale jenom malý zlomek toho počtu a ještě velice nepravidelně návštěvoval školu. Není divu. Dlouhá a ve špatném stavu cesta, chybějící mosty přes řeku Lomnou, děti pomahající při domácích, zemědělských a pastyřských pracích a v neposlední řadě nedostačující oděv byly přičinou, že většina školou povinných děti z Horní Lomné vůbec tuto školu na „Matyszczynej Łące“ nenávštěvovala.

První učitel na Salajce v Horní Lomné ve svých memoárech vzpomíná, že měl nemalé potíže se svými svěřenci. „Od brzkého jara do pozdního podzimu přicházeli do školy malí divoši stejného vzhledu: boso,s dlouhými nestřihanými vlasy po ramena, oblečení do hrubých platěných košil sahájicích po kolena, takže opravdu bylo skoro nemožné rozlíšit děvče od chlapce.“ Už v roce 1870 se Vrch –Lomňané osamostatnili od Dolní Lomné a zřídili svou první školu na svém území ve staré dřevěné budově, která kdysi sloužila jako chlév pro ustájení volů a potom v ní sídlila hraniční stráž, protože pašeráctví na uherské straně bylo výnosné. Po výstavbě nové dřevěné školy v roce 1883 stará budova byla předělaná na krčmu, ktará velice dobře prosperovala.

V této škole vyučoval nekvalifikovaný učitel Paweł Ramsza, mladý člověk pochazející z Horní Lomné, který také byl ševcem, stolářem apod. Budova se svou pestrou minulostí byla označena číslem 43 a byla známa mezi obyvateli Horní Lomné jako „Stará krčma“. V době 2.světové války byla na rozkaz okupačních úřadů zbořena.

Není tedy divu, že osvěta v naších horách byla na velice nízké úrovni a většina obyvatel byla analfabety. Ještě po rozdělení obce Lomná na Horní Lomnou a Dolní Lomnou v roce 1900 , starosta Horní Lomné Jan Kohut,  velice zodpovědný a čestný horal, a také jeho obecní radný,

neuměli psát ani číst. Přesto dobře hospodařili a prospěšně spravovali obec. Například ke zvolání zasedání obecní rady sloužila „palica fojtovská“ – starostova hůl, která kolovala od jednoho radního k druhému a za jeden den musela obejít velké u´území a vrátit se ke starostovi jako důkaz, že všichni členové rady byli uvědomění o konání zasedání. Podle fámy, tahle důležitá hůl, památka starého uřadování, skončila svůj život na hlavě jistého neposlušného „otce“ obce v době jedné bouřlivé debaty nad obecními problémy ve staré, dnes již neexistující krčmě „ U starého  Kuby“ č.p.22 na Přelači v Horní Lomné.